Historie čarodějnických procesů na hranici Nysa - Jeseník

2Podívat se na celou věc jinak se rozhodl vratislavský biskup Karol Ferdinand Waza, který má na svém kontě zřízení komise kontrolující vyměřené tresty, jelikož celá záležitost začala být překvapivě výdělečná. Svědčí o tom fakt, že nyský úřad v jednom z momentů získal 425 tolarů za upálení 11 osob ze Zlatých Hor. Podle zachovaného originálu účtenky ze Zlatých Hor byla tato částka rozdělena následovně: starosta – 9 tolarů 6 centů, rada v Nyse – 9 tolarů 6 centů, rada ve Zlatých Horách – 18 tolarů 12 centů, hejtman – 18 tolarů 12 centů, soudci – 18 tolarů 12 centů, písař – 9 tolarů 6 centů, sluha – 9 tolarů 6 centů. Zbytek byl přidělen biskupovi. Zajímavosti je, že v oné konkrétní „výplatní pásce" nebyl kat, se kterým byla o rok později sepsána smlouva. Podle ní, za každého odsouzeného dostával 6 tolarů, týdenní stravu a dva pytle ovsa. Jeho lokaj měl dostávat 2 tolary za každou oběť a sud vína.

Asi se už nikdy nedozvíme celkový počet obětí druhé vlny čarodějnických procesů v letech 1634-1648. Obecné informace protokolů uvádějí 26 obětí, což je pravděpodobně jen malá část. Jen v roce 1641 bylo během čtyř procesů v Nyse odsouzeno 16 čarodějnic.

Určitým světlem do zákulisí vytváření soudních procesů jsou dochované dokumenty. Roky 1651-1684 byly nejhoršími v celé historii čarodějnických procesů v nyském knížectví. Do dnešního dne se v Zemském archivu v Opavě nachází spousta dokumentů týkajících se třetí vlny čarodějnických procesů. Jedná se o 21 případů, z čeho je 15 v originále a 6 kopií.

Na počátku se opět objevilo neopodstatněné obvinění, tentokrát chlapce ze Širokého Brodu kolem Mikulova, který se údajně podílel na sabatu spolu s jednou z místních čarodějnic. Pravděpodobně první trest smrti, který byl vydán v této etapě, je datován na 23. května 1651 v Nyse. Nešťastně obviněnou byla dvacetiletá Uršula Schnurzel ze Širokého Brodu. V rozhodnutí se uvádí: „těžce zhřešila proti Božím přikázáním, Jeho Matce a všem svatým, tělem i duší se odevzdala pekelníkovi Rolandovi, se kterým mnohokrát fyzicky obcovala, očernila velebnou svatost a mnoha lidem kouzly ublížila...". Trest byl vykonán v Jeseníku, pravděpodobně tři dny po vydání rozsudku. Osud Schnurzlové rychle navázal na dalších pět žen, které byly spáleny 19. června v Jeseníku. Dvě z nich pocházely ze Širokého Brodu, jedna z Jeseníku a původ dalších dvou žen není znám. Zajímavostí rozsudku je fakt, že se nikde neuvádí přesný důvod jejich obvinění, například: ublížení lidem či zvířatům. Uvádí se pouze křesťanský charakter bez bližšího vysvětlení. Procesy se rychle rozrůstaly do takových rozměrů, že 19. července bylo upáleno sedm dalších žen (tři z Jeseníku, dvě z Mikulova, jedna z Dolní Lipové a jedna z Adolfova).

O deset dní později bylo takřka na stejných místech odsouzeno k smrti dalších osm žen. Jenom v červenci bylo upáleno celkem 20 osob. Během dvou procesů bylo v srpnu obviněno dalších 13 osob. K nejtragičtějším patří září, ve kterém bylo během čtyř procesů upáleno 32 osob. Zde se i objevuje zápis, že 24 obětem byla nejdříve useknuta hlava a až pak jejich ostatky spáleny. Důvodem takového jednání byl údajně upřímný „žal za hříchy". Během jednoho ničení, bylo 12. září v Jeseníku upáleno dalších 9 osob. Jednalo se o jednu z největších a zároveň i posledních „realizací" procesů takových rozměrů. Od té doby byly stohy stavěny pouze pro jednotlivé odsouzené, kteří byli v rámci „aktu milosti", nejdříve sťati. Ačkoliv rozsudky vykonáváno v Jeseníku, všechna rozhodnutí pocházela z Nysy.

Během tohoto období se poprvé setkáváme se jménem pozdějšího velkolosinského a šumperského inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu ve Zlatých Horách. Byl členem soudu, ale také pilným a aktivním žákem inkvizitora Ferdinanda Zachera z Nysy. Jeho nejkrvavější období kariéry se odehrávalo u knížete Žerotína teprve v době, po ukončení procesů v Nyse. V době nejintenzivnějších honů na čarodějnice se opět objevil na scéně biskup Karel Ferdinand Vasa, který ve svém výstražném dopise adresovaném hraběti Jiřímu z Hodic napsal: „varování před vedením příliš precizních a nebezpečných procesům", „zdá se nám ... že se u jedné či více obětí objevuje až moc mučení a zastrašování". Bohužel tímto dopisem biskup ničeho nedosáhl a čarodějnické procesy v nezměněné formě pokračovaly dál.

Mezi rozsudky smrti v době od listopadu 1651 do února 1652 najdeme několik případů, které se lišily od těch předchozích. Jedná se o vyřknuté rozsudky nad dětmi, které byly již dříve zmíněny v literatuře. Nicméně, pozdější studie ukázaly, že zápisky ze spisů soudních procesů neuváděly věk oběti, nýbrž délku času, ve kterém údajně měla být „ve službách ďábla". Jak tomu bylo v případě rozsudku ze 13. prosince 1651 v Nyse, ve kterém čteme: Barbara Kronasser z Velkých Kunětic dva roky, Uršula Jones z Písečné rok a půl atd. Vysvětlení tohoto jevu lze nalézt v úsilí inkvizitorů, kteří chtěli dokázat biskupovi, že je nezbytné pokračovat v procesech proti dlouholetým spojencům ďábla. Co vyústilo k tomu, že během návštěvy Jeseníku v roce 1651 byl biskup obeznámen s faktem, že všichni obyvatelé města jsou katolíci, ale pravděpodobně polovina z nich si zřejmě libuje v nezákonných praktikách. V té době evropský tisk informoval o tom, že Slezsko je krajem přeplněným čarodějnicemi a zlými duchy. Ve Zlatých Horách údajně mělo 8 katů „plné ruce práce se zabíjením a pálením, při čemž do pece mohli dát 6-8 čarodějnic naráz". Teprve v době, kdy v Nyse začaly probíhat výpovědi mučených žen, které postupně zmiňovaly jméno biskupova zpovědníka, většině lidí došlo, co se vlastně schovávalo pod rouškou vynucených přiznání během mučení. Ihned po těchto událostech vydal císař zákaz provádění čarodějnických procesů.

Většinu informací se o tomto tragickém roce dozvídáme ze zápisků faráře Jana Felixe Padewitze, který je v roce 1698 popsal v knize „Historie kostela sv. Jakuba". Zmiňuje se například o případu 42 nyských žen a o speciální peci, která byla postavena v blízkosti šibenice. I když nemáme žádné další informace o jeho vzhledu ani kde skončily jeho ostatky, existence pece zůstává zahalena tajemstvím a je tak nejdramatičtějším symbolem čarodějnických procesů v knížectví. Je třeba však zdůraznit, že téměř po polovině století, od tragických událostí roku 1651, kněz Padewitz ve své práci veřejně a jednoznačně říká, že největším hříchem je vymáhání přiznání mučením.

Návštěvníci

470859
Dnes
Včera
Tento Týden
Minulý Týden
Tento Měsíc
Minulý Měsíc
Všechny dny
30
351
2327
466025
5953
8199
470859
Adresa IP: 34.204.173.36
 
Copyright © Čarodějnická cyklotrasa po polsko - českém pohraničí
designed by sm32 STUDIO