Historie čarodějnických procesů na hranici Nysa - Jeseník

3Poslední známé v nyském knížectví rozsudky smrti pocházejí z let 1683-1684. 25. listopadu 1683 byl vyřčen rozsudek nad Kacprem Gottwaldem a 19. února 1684 pak nad Annou Stenzel a její dceru Rozinu. Všichni pocházeli z Domašova. První z procesů se týkal osoby, která se údajně měla účastnit sabatů konaných u Petrových kamenů, v blízkosti nejvyšší hory Jeseníků – Pradědu. Toto místo však v zápiscích není nijak blíže specifikováno. Nicméně se v té době „vědělo", že se právě tam sletují všechny čarodějnice z Moravy a Slezska. Najdeme zapsáno, že Gottwald měl údajně schopnosti zabíjet dobytek pouhou myšlenkou (údajně se toho dopustil na jedné krávě) a také, že se vlastní krví vepsal do zvláštní „černé knihy", ve které figurovali jen nejbližší ďáblovi společníci a společnice.

Ve druhém protokolu najdeme ustanovení, že se Rozina Stenzel během tří výslechů „dobrovolně" přiznala, že díky své matce byla „pod vlivem černé magie, které se plně odevzdala, letěla na koštěti přes komín na ďábelská setkání na louce, kde podle tradice čarodějnic, tančila". Když se dnes v jesenickém muzeu podíváme na dochované mučicí nástroje, nebude těžké pochopit nesmyslnost těchto doznání a že slovo „dobrovolně" nemá s pravdou nic společného.

Poslední proces ve Slezsku se konal v roce 1740 ve Stínavě nad Odrou. Dokonce se ještě v roce 1775 obyvatelé Nysy pokoušeli vyvolat novou vlnu čarodějnických procesů, která však byla později vyhodnocena jako obyčejné pomluvy a křivá obvinění.

Těžko jednoznačně říci, zda opravdu za koncem čarodějnických procesů stojí jeden z nejvíce osvícených nyských knížat, biskup František Lukvík Neuburg, který byl již od raného dětství připravován na svou duchovní službu. Získal velmi dobré vzdělání, jak intelektuální tak duchovně-morální. Biskup začal v roce 1684 svou vládu v biskupském knížectví. Od začátku zaváděl různé reformy, které měly pomoci nejchudším vrstvám společnosti, co bylo zapříčiněno poválečnými stavy po třicetileté válce. Největší důraz kladl na lékařskou péči. Důležitou roli v raných dobách nyského knížectví měly porodní báby, které nebyly volány jenom k porodům, ale svou radou byly rovněž nápomocné i při jiných zdravotních potížích. Volba nejčastěji padala na osoby zabývající se léčitelstvím, tedy ty, které byly ještě nedávno za takové praktiky odsouzeny. Ve většině případů to byly léčitelky, co vzbuzovalo bdělost a obavy, ale během časů biskupa Neuburga se nikdo neodvážil tyto osoby z čarodějnictví obvinit.

Na závěr ještě shrnutí celkového počtu obětí honu na čarodějnice. Zcela jistě se už nikdy nedozvíme podrobné informace, ale na základě nejvěrnějších hodnocení procesů nyského knížectví, bylo především v jeho severní části v letech 1622-1684 zabito 250 osob. Nicméně skutečný počet je mnohem vyšší. Jenom ve vybraných městech hornaté části nyského knížectví se blížíme k celkovému počtu 200 obětí: Zlaté Hory – 85, Jeseník – 102, Głuchołazy – 22 (v tom dva muži). Zajímavosti je, že v Głuchołzach se na rozdíl od zbytku míst, odsouzené neupalovalo, ale věšelo na hoře za městem. Poslední pozůstatky šibenice měly být definitivně zničeny napoleonskými vojáky v roce 1807. V dnešní době je hora známa jako „Szubieniczna Góra" (Šibeniční hora), kde rovněž zakopáváno ostatky obětí a spolu s procesy je i úzce spjatý název nedalekých skal tzv. „Czarcia Ambona" (Čertova kazatelna). Oběti byly vyslýchány ve sklepě dnes už neexistující radnice, který byl postaven v severní části náměstí. Do sklepa pořídili tzv. „trůn čarodějnic" (křeslo s naježenými hřebíky); mučení netrvalo déle jak 8 dnů. Soudci v té době byli komisař Schoenwitz a Pascal Nase, kteří za 12-denní pobyt v Głuchołazach dostali 90 tolarů. Roli kata plnil Georg Hillebrand, zván mistrem Jiřím, který za své služby dostal 138 tolarů a mnoho sudů vína. Celkové náklady čarodějnických procesů byly 748 marek a z konfiskace majetku obětí získáno 622 marek.

S tragickými událostmi 17. století jsou kromě názvu „Szubienicznej Góry" spjaty i například tyto názvy: Hrob čarodějnice mezi Sziyndzielową Kopą a Zámeckým vrchem v Opavských horách, Čertovy kameny nad Jeseníkem, Čertova kazatelna u Javorníku nebo Hexen Berg, předválečný název kopce na severozápad od Nysy, kousek od železniční tratě do Brzegu.

Paweł Szymkowicz

Literatura:

1. Brachtl Z., Čarodějnické procesy na Jesenícku v 17.století, w: „Vlastivědné zajímavosti", Šumperk 1987
2. Korcz W., Wspólniczki diabła czyli o procesach czarownic na Ślasku w XVII wieku, Katowice 1985
3. Šindelář B., Hon na čarodějnice: západní a střední Evropa v 16.-17. století, Praha 1986
4. Šindelář B., Příspěvek k dějinám slezských procesů s čarodějnicemi se zvláštním zřetelem k procesům
frývaldovským v letech 1651-1684, w: Slezsky Sbornik nr. 44 rok 1946
5. Przybyszewski L., Czary i czarownice, Wrocław 1999
6. Wrzesiński Sz., Wspólniczki szatana. Czarownice na ziemiach polskich, Warszawa 2008
7. Zuber R., Jesenicko v období feudalismu do roku 1848, Ostrava 1966

Návštěvníci

470846
Dnes
Včera
Tento Týden
Minulý Týden
Tento Měsíc
Minulý Měsíc
Všechny dny
17
351
2314
466025
5940
8199
470846
Adresa IP: 34.204.173.36
 
Copyright © Čarodějnická cyklotrasa po polsko - českém pohraničí
designed by sm32 STUDIO